Silvia Doušová
50 let
- Univerzita Pardubice
- Kutná Hora
-
#k vizi
-
#z terénu
-
#neformální
Silvia Doušová
50 let
- Univerzita Pardubice
- Kutná Hora
- Považujete vzdělávání za klíčovou investici státu, aby se jednou z Česka stala mozkovna světa?
- Ano, vzdělávání považuji za jednu z klíčových a nejprozíravějších investic státu. Pokud chceme usilovat o to, aby se Česko stalo „mozkovnou světa“, musíme chápat vzdělávání nejen jako mandatorní výdaj, ale jako dlouhodobou strategii. Znalosti, dovednosti a schopnosti lidského kapitálu reagovat na aktuální svět a přispívat k jeho vývoji inovacemi jsou dnes nejcennějšími zdroji, které stát má. Naprosto zásadní je kvalitní vzdělávací systém od předškolního vzdělávání po univerzity, který je zaměřen na rozvoj kompetencí, práci s fakty, kritické myšlení, kreativitu a schopnost spolupráce. Součástí musí být propojení s praxí a výzkumem, tedy užší spolupráce mezi školami, vědeckými institucemi a firmami. A pokud zmiňuji výše, že jde o dlouhodobou strategii, nelze ve vzdělávání opominout celoživotní učení ve všech oblastech lidské práce.
- Nakolik Vy sám souzníte s vizí: Česko mozkovnou světa díky špičkovému vzdělávání?
- S touto vizí se naprosto ztotožňuji. Investice do vzdělávání se vrací v podobě vyšší produktivity, inovací, schopnosti přitahovat špičkové odborníky ze světa a udržet naše vlastní talenty doma. Zároveň posiluje odolnost společnosti, demokratické hodnoty a soudržnost.
- Jak konkrétně přispívá Vaše práce k tomu, aby se Česko stalo „mozkovnou světa“?
- Při formulování odpovědi na tuto otázku jsem si připomněla, že moje práce na rozvoji vzdělávání zabírá v mém profesním životě jeho převážnou část, proto půjdu se svou odpovědí do hlubší minulosti. Na počátku bylo zlomové mé studium učitelství anglického jazyka na Univerzitě Pardubice. Vnímám jako své obrovské štěstí a přidanou hodnotu, že jsem byla studentkou úplně prvního ročníku tzv fast-track programu, který měl za cíl připravit co nejrychleji a nejintenzivněji učitele anglického a německého jazyka. Našimi vyučujícími byli lidé z různých koutů světa – z USA, Austrálie, Irska, Skotska, Anglie, Německa, atd. Jejich přístup k našemu vzdělávání byl pro nás krátce po sametové revoluci jako z jiného světa. Bylo to privilegium, jehož skutečný význam jsem docenila až několik let po studiích, kdy jsem sama začala učit a potkávala se se smutnou realitou frontálního vyučování a zapšklostí učitelských sboroven. To, co nás tehdy naši zahraniční průvodci učili, se dnes po 30! letech teprve objevuje. Učila jsem na základní škole, střední škole i na své alma mater. Po těchto (neblahých) zkušenostech jsem se vrhla na vzdělávání úředníků statní správy a vedla jsem tým, který mj. připravil a zrealizoval celý přípravný vzdělávací program pro první české předsednictví v Radě EU. Další moje profesní kroky zaměřené na vzdělávaní mě dovedly v roce 2016 k Místním akčním plánům vzdělávání, kdy jsem vedla tým pro oblast Kutnohorska do roku 2018, než jsem se stala místostarostkou města Kutná Hora. MAPy mě však provázely i ve veřejné funkci, protože jsme byli vybráni jako region pro 5letý pilotní projekt Nadačního fondu Eduzměna. Díky němu se odehrálo mnoho podstatných změn ve fungování mateřských i základních škol na Kutnohorsku, Kutná Hora má schváleno svoje Centrum podpory vzdělávání a funguje u nás tým na podporu duševního zdraví dětí. V době mého působení na Ministerstvu pro místní rozvoj (2023-2024) jsem se nad rámec své pozice ředitelky odboru cestovního ruchu dostala oklikou zpátky ke vzdělávání úředníků státní správy, kdy jsem se zapojila do aktivit platformy Byro. Po více jak 20letech od mého posledního působení ve státní správě jsem nicméně zjistila, že vzdělávání úředníků má stále velké mezery, resp. že to není oblast, které by byla věnována adekvátní pozornost, kterou by si zasloužila. Vzdělávání je potřeba vnímat v širších souvislostech a jako celoživotní proces, což podporuji jako členka výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, tak i jako členka podvýboru pro startupy, vědu, výzkum a inovace. A doufám, že k tomu budu mít příležitost i nadále.
- Jaké konkrétní kroky jste v roce 2025 Vy sám podnikl na podporu dosažení výše uvedené vize? Zde můžete napsat konkrétním data, projekty, investice nebo legislativní kroky.
- Náš poslanecký klub aktivně podporoval přijetí novely školského zákona a novelu zákona o vysokých školách. Jako členka podvýboru pro startupy, vědu, výzkum a inovace jsem aktivně prosazovala legislativní úpravu zaměstnaneckých akcií, která významně podpoří rozvoj startupového prostředí. Účastnila jsem se expertního panelu projektu Služby.Digital, který realizuje Česko.Digital a agentura STEM a který se týká digitálních služeb státu. Nicméně rok 2025 ještě zdaleka nekončí, takže se chystám i na další aktivity, např. spolupráci v rámci Druhé ekonomické transformace.
- Jak spolupracujete s dalšími poslanci či institucemi na dosažení vize: Česko mozkovnou světa díky špičkovému vzdělávání? Popište prosím úspěšnou spolupráci a které konkrétní projekty se Vám podařilo realizovat.
- Poslankyní jsem od října 2024, takže nějakou dlouhodobější spolupráci jsem zatím ještě nenavázala.
- Jak podporujete rozvoj talentů, vzdělanosti a inovací mimo svou přímou agendu (např. formou grantů, stipendií, legislativní podpory apod.)?
- Částečně jsem na tuto otázku odpověděla již u otázky č. 4. Navíc jsem poslankyní velice krátce, takže možností pro podporu talentů, vzdělanosti a inovací jsem bohužel příliš neměla. Nicméně v rámci své poslanecké agendy nabízím stáže v mém asistentském týmu středoškolským i vysokoškolským studentům. Během ledna až června u mě takto působilo 5 studentů.
- Jaké bariéry podle Vás brání Česku stát se špičkou ve vzdělávání a inovacích?
- Stejně jako je nadměrnou byrokracií zatížena státní správa, je jí zatížen i školský sektor a podnikatelé. Během své praxe jsem často slýchala povzdechy ředitelů/ek základních a mateřských škol, že mnohem více než o výuce a managementu je to o administrativě a papírování. Stejné hlasy se ozývají i z akademické sféry. Za další bariéru považuji odliv talentů do zahraničí. Špičkoví studenti, vědci a odborníci často odcházejí za lepšími platovými a pracovně-výzkumnými podmínkami. Sama jich mám ve svém okolí několik. Navíc nemají dostatek motivace k návratu, když doma nenacházejí odpovídající uplatnění a podporu. Přílišný konzervativní přístup k výuce, malá ochota k inovaci metod a k podpoře kreativity, nízká tolerance k chybám a absence přístupu „učit se chybou“ jsou bariéry, které by měly být odstraňovány už při přípravě budoucích pedagogů na středních pedagogických školách a posléze na univerzitě. Slabé propojení vzdělávání, vědy a praxe je další podstatnou bariérou, která úzce souvisí s kritikou, že školy nepřipravují studenty na reálné potřeby pracovního trhu. Přestože existují světlé výjimky, stále ještě spíše neexistuje cílená spolupráce mezi univerzitami, firmami a státní správou.
- Jak hodnotíte vzdělávání ve státním sektoru (vzdělávání zaměstnanců ministerstev, úřadů atd.)?
- V tomto případě mohu stavět na vlastní zkušenosti. Nemohu říct, že by nabídka vzdělávání nebyla na ministerstvu, kde jsem donedávna působila, dostatečná. Výběr byl široký a rozmanitý, forma prezenční i formou e-learningu. Obsahově však byly kurzy za zenitem. Mám však osobní zkušenost i s centralizovaným vzděláváním státních úředníků z doby, kdy ještě existoval Institut státní správy (nejdříve pod ÚV ČR a později pod MV ČR), ve kterém jsem působila v letech 2003-2013. Jeho hlavním úkolem bylo poskytovat vzdělávání zaměstnancům správních úřadů. Institut státní správy (ISS) připravoval a realizoval vedle prezenčních kurzů také e-learningové a kombinované kurzy a spadalo pod něj i plně vybavené jazykové centrum. Na ISS působilo několik projektových manažerů, kteří měli na starosti konkrétní oblasti vzdělávání, od manažerských dovedností přes komunikaci, právo až po záležitosti EU a IT dovednosti. ISS poskytoval i vstupní vzdělávání pro nové zaměstnance státní správy. Spolupracovali jsme s lektory z veřejné i soukromé sféry a obsah vzdělávacích kurzů se pravidelně aktualizoval. Výhodou bylo, že vzdělávání bylo standardizované pro veškeré úřady, tudíž nedocházelo k diskrepancím ve znalostech úředníků z jednotlivých ministerstev. Co se týkalo vzdělávání specializované agendy, tu si každé ministerstvo zajišťovalo samo. Toto ale byla realita před přijetím zákona o státní službě.
- Máte osobní zkušenost nebo příběh, který vás motivuje zlepšovat vzdělávání nebo podporovat inovace v Česku?
- Jak je patrné víceméně ze všech mých odpovědí, téma vzdělávání je pro mě velice osobní. Práce v oblasti vzdělávání mě v různých podobách provází prakticky celý můj profesní život. Také mám děti, které jsou součástí našeho vzdělávacího systému. Studují na střední škole, takže zblízka vidím, jak co funguje a co je potřeba zlepšit. A navíc můj manžel učí už více než třicet let, takže i doma často mluvíme o tom, jak vzdělávání ovlivňuje životy lidí, jestli a jak se k němu mění přístup a jak velký má význam pro budoucnost celé země. Moje motivace tedy vychází nejen z profesní zkušenosti, ale i z osobní a rodinné reality.
