Jana Berkovcová
55 let
- Nové Město nad Metují
-
#k vizi
-
#z terénu
-
#neformální
Jana Berkovcová
55 let
- Nové Město nad Metují
- Považujete vzdělávání za klíčovou investici státu, aby se jednou z Česka stala mozkovna světa?
- Jednoznačně. I z tohoto důvodu je pro mě dnešní vládní přístup neomluvitelný. Vzdělávání není „spotřeba“, ale dlouhodobá strategická investice, která rozhoduje o tom, zda se z montovny opravdu staneme mozkovnou Evropy. Profesor Timo Wollmershäuser z německého institutu IFO nedávno jasně pojmenoval, co rozhoduje o úspěchu zemí v 21. století – lidský kapitál, výzkum a inovace. A má pravdu: pokud chceme z Česka udělat ekonomiku s vysokou přidanou hodnotou, musíme přestat brát vzdělávání jako náklad a začít ho chápat jako kapitál. Každá koruna vložená do kvalitního školství se státu vrátí v růstu ekonomiky, vyšší zaměstnanosti a lepší životní úrovni. Kdo dnes škrtá ve školství, škrtá zítra z ekonomického růstu.
- Nakolik Vy sám souzníte s vizí: Česko mozkovnou světa díky špičkovému vzdělávání?
- Na 100 %. Ale vize bez financování a politické odvahy je jen papír na stole. „Mozkovna“ znamená být lídrem, ne průměrným hráčem. Znamená to přitáhnout světové profesory, udržet české talenty, propojit školy s vědeckými parky a high-tech firmami. Nesmíme se bát mít velké cíle. Chceme moderní univerzitní kampusy, technologicky špičkové střední školy a digitálně vybavené základní školy. To není luxus, ale standard, pokud nechceme zůstat levnou montovnou uprostřed Evropy.
- Jak konkrétně přispívá Vaše práce k tomu, aby se Česko stalo „mozkovnou světa“?
- V Poslanecké sněmovně dlouhodobě prosazuji, aby školství mělo stejný status strategické investice, jaký dnes máme u obrany nebo energetiky. Spolupracuji s odborníky z praxe na návrzích, které posílí polytechnické a digitální vzdělávání, rozvoj vědeckých parků a návrat českých vědců ze zahraničí. Nejde o politiku na jedno volební období – vzdělávání potřebuje 20letou strategii, která bude platit bez ohledu na to, kdo zrovna je ve vládě.
- Jaké konkrétní kroky jste v roce 2025 Vy sám podnikl na podporu dosažení výše uvedené vize? Zde můžete napsat konkrétním data, projekty, investice nebo legislativní kroky.
- Ilustračně to mohu uvést na projednávání státního rozpočtu na rok 2025. V Poslanecké sněmovně jsem předložila několik pozměňovacích návrhů, které měly ochránit klíčové oblasti školství před škrty a zajistit jejich rozvoj. Navrhla jsem například navýšení prostředků pro regionální školství o 10 miliard korun, aby se pokryly mzdy nepedagogických pracovníků a zabránilo se jejich přesunu na zřizovatele bez jasné legislativní opory. Společně s kolegou jsme také usilovali o zvýšení podpory činnosti mládežnických organizací o 7 milionů korun, včetně skautů, mladých hasičů a turistických oddílů, aby se neomezila dostupnost kvalitních volnočasových aktivit. A navrhla jsem vyčlenit 1 miliardu korun na zachování pozic školních psychologů, jejichž financování z evropských fondů končí, přestože jsou pro školy často jediným dostupným zdrojem odborné pomoci. Tyto návrhy nejsou jen o číslech. Jsou o jasné prioritě – investovat do lidí, jejich vzdělání, podpory a rozvoje talentu. Protože kdo dnes škrtá ve školství, škrtá zítřejší ekonomický růst a naši šanci stát se skutečnou mozkovnou Evropy.
- Jak spolupracujete s dalšími poslanci či institucemi na dosažení vize: Česko mozkovnou světa díky špičkovému vzdělávání? Popište prosím úspěšnou spolupráci a které konkrétní projekty se Vám podařilo realizovat.
- Jako poslankyně, stínová ministryně školství a náměstkyně hejtmana Královéhradeckého kraje pro školství a sport mám dlouholeté zkušenosti přímo z terénu – od práce učitelky na základní a střední škole, přes vzdělávání pedagogů a ředitelů, až po každodenní jednání s odborníky, akademiky a zástupci průmyslu. Díky tomuto zázemí dokážu propojovat politiku, odbornou expertizu a reálné potřeby škol. Na krajské úrovni jsme spustili pilotní projekty digitálních laboratoří a inovačních center, které už dnes zlepšují kvalitu výuky. Vím, že nejlepších výsledků dosáhneme jen spoluprací – politiků, vědců, učitelů i byznysu.
- Jak podporujete rozvoj talentů, vzdělanosti a inovací mimo svou přímou agendu (např. formou grantů, stipendií, legislativní podpory apod.)?
- Podporuji start-upové akcelerátory, granty pro studenty a projekty, které propojují obory a bourají zavedené hranice. Talent je dnes globální měna – a my musíme vytvořit takové podmínky, aby ho Česko nejen udrželo, ale přitáhlo i ze zahraničí. Nechci, aby naši nejlepší odcházeli do Berlína nebo Silicon Valley jen proto, že tady nedostanou šanci. Chci, aby Česká republika byla místem, kde se rodí nejen nápady, ale i globální značky, které mění svět.
- Jaké bariéry podle Vás brání Česku stát se špičkou ve vzdělávání a inovacích?
- Největší překážkou je malost v uvažování – školství se stále plánuje na jedno volební období, místo aby mělo jasnou a závaznou vizi na 20 let dopředu. Bez takového rámce se jen hasí aktuální problémy, ale nevytváří se podmínky pro skokový posun. Druhou překážkou je legislativa, která zakonzervovala roztříštěnost systému – 2 635 obcí jako zřizovatelé škol znamená obrovské rozdíly v kvalitě a zbytečné dublování administrativy. Třetím problémem je finanční nestabilita – nelze inovovat, když každoročně bojujete o to, zda budete mít na základní provoz. Současná vláda k řešení těchto systémových bariér nepřijala žádné zásadní opatření. Naopak, místo modernizace a zjednodušení systému přišla s rozpočtem, který ohrožuje i to málo, co dnes funguje.
- Jak hodnotíte vzdělávání ve státním sektoru (vzdělávání zaměstnanců ministerstev, úřadů atd.)?
- Slabě. Státní správa často školí podle metodik starých deset let. Pokud má stát chtít po občanech digitální kompetence, musí je umět předvést na sobě. Chci, aby vzdělávání státních zaměstnanců bylo kontinuální a reagovalo na technologický vývoj, ne aby to byla jednorázová formalita.
- Máte osobní zkušenost nebo příběh, který vás motivuje zlepšovat vzdělávání nebo podporovat inovace v Česku?
- Ano. Před pár lety jsem byla na návštěvě školy v pohraničí. Žáci pracovali na počítačích starších než oni sami. O týden později jsem viděla gymnázium v západní Evropě – studenti tam tiskli prototypy na 3D tiskárnách, učili se v laboratořích a už během studia rozjížděli startupy. Ten rozdíl mě zasáhl. My máme stejně chytré děti – jen jim stát musí dát stejné podmínky. Chci, aby české školy voněly novotou, aby se v nich učilo s technologiemi 21. století a aby z nich vycházeli lídři, kteří nebudou hledat úspěch jinde.
